Ahoj Marcelo. Mně umřela maminka, když mi bylo 12 a teď je mi 36. Čili jsme na tom podobně. Taky na ni každý den myslím a stýská se mi, někdy mi přijde, že čím dál víc. Chyběla mi nejdřív jako máma, která by mi držela palce při různých zkouškách atd., pak jako žena, která by mi poradila, jak to v životě chodí, a teď jako babička mých dětí. Ten zármutek se pořád mění a vyvíjí a zřejmě nikdy nezmizí. Nevím, jestli je možné se s tím jednou provždy vyrovnat, asi ne. Ale asi taky nejde se tím trápit pořád. Je dobře, že jsi vyhledala psychiatra, já taky chodím na terapii a moc mi pomáhá. Doufám, že pomůže i tobě. Jestli chceš, klidně mi piš, sdílení je důležité :)
