Ahoj, umřel mi taťka 11.října to bude měsíc. Mě je 22. Taťka pracoval na baráku, který stavěl sám od základu vlastníma rukama. Taťka byl hodně schopný a když něco chtěl docílil toho, byl můj vzor. On byl můj životní chlap. Ten den zrovna pršelo a taťka spadl z lešení, jenomže byl na baráku sám. Mamka když už si říkala, že se dlouho neozývá jela za ním. Našla ho tam ležet, ale už bylo pozdě. Je to hrozná tragédie. Já jsem se s taťkou neviděla skoro rok a půl, za ten rok a půl jednou a to jen na chvíli když za mnou přijel k příteli. Bylo to smutný mám svý problémy a on mi chtěl vždycky pomoct. Moc sem se trápila že se s nima nevidim hrozně mi všichni chyběj a chyběli,ale neměla jsem odvahu za nimy jet. Pořád jsem to odkládala,ale věděla jsem že to nastane jednou a těšila jsem se svým způsobem.Těšila jsem se že si najdu pořádnou práci a pak za ním přijedu,a tu práci mám a nemůžu mu to ani říct. Těšila jsem se,že mu všechno řeknu co mě trápí jak moc mi chybí. Hrozně mě to trápí,že jsem se s našima nestýkala a nevážila jsem si toho co jsem měla. Naši byli vždycky skvělí a bráchové taky mám dva jeden mladší na gymplu je to šikula a starší brácha je celej táta. Je to hrozný táta byl květ naší rodiny, pro všechny hodně znamenal. A ještě se to stalo na prababiččiny 90-tiny. Je to hrozný nevím co mám dělat snažím se najít cestu k němu. Hrozně bych chtěla za ním, ale jak to mám udělat. A vlastně je tam někde? Co je po smrti ? Čeká tam někde nahoře na mě ? Dá se s ním nějak komunikovat? Nezkoušel to tu někdo? Mamka je zničená hrozně moc...ale pro mě má jediný slova naučila si se žít bez nás máš svůj život my to respektujeme...to mě bolí taky hodně že už vlastně nemám nikoho protože mamka sice je moje mamka i papírově ale ne biologicky. Přijde mi že sem teď přišla o všechno taťka se o mě staral od mala za ním sem se vším chodila, on mi se vším radil a já jsem mu dělala takovou ostudu a problémy a on vždycky všechno za mě zaplatil a trápila jsem ho a hrozně mě to bolí, protože to byl jedinečnej táta kterej si to vůbec nezasloužil, měla jsem ho na rukách nosit protože on by pro mě udělal vše tak jako já pro něj a nikdo takovej už na světě pro mě nebude. :((( Je mi hrozně smutno snažím se na to nemyslet nějak to vytěsnit na nějakej čas na chvilku ,ale bojím se že zapomenu a to nikdy nechci ...ale když tu už nikdy nebude nemam moc věcí ani prostředí co by mi ho připomínalo a žiju v jiným městě takže je to takový jiný než když přijedu tam kde bydlel on.