Také já se přidávám do diskuze, protože opravdu už není s kým o tom mluvit. Nechci své okolí zatěžovat stále svými nářky. Přátelé, kteří mi opravdu hodně pomáhají, mi už dávali najevo, že už bych s tím měla být srovnaná. Dlouholetý milovaný přítel, byla to osudová láska mého života, mi zemřel přesně před rokem a tak je to pro mne teď velice zlé období...všichni si myslí, že jsem v pohodě a já to dusím v sobě. Stále mne provázejí vzpomínky, ať se na cokoli podívám, nějaká se přede mnou objeví a to neuvěřitelně bolí, jako by mi někdo chtěl srdce urvat...Vím, že to pochopí jen ten, co to zažil, či zažívá...
In reply to Dobrý den, holky. by Anonym (neověřeno)