Ahoj Hanko i Vlaďko,
nechcete třetí do tohohle smutného kroužku? Rakovina vzala i mě manžela, už 7 měsíců se snažím vrátit do normálního života, ale nějak mi to nejde. Vždycky když si myslím, že už jsem z nejhoršího venku zase to na mě dolehne a je mi ještě blběji. Tyhle stránky mi dávají sílu nezbláznit se, protože se tady dočítám, že jsou na tom lidičky ještě hůř. A hlavně, jsou tady lidé, kteří vědí o čem píšu, co cítím, protože se tak cítí i oni. Vaše i řádky jiných jsou i mé řádky. Pro mé okolí jsem silná, se vším kupodivu dobře srovnaná. Jo když díky trápení shodí člověk 10 kilo musí vypadat lépe. Ale uvnitř... co budu komu vykládat jak si připadám prázdná, jako by mi zevnitř někdo něco vykuchal. Že můj mozek není můj mozek ale orgán pracující na nějaký divný program. Nemám si s kým povykládat, komu se svěřit.
Děvčata držte se, to co nám osud nadělil je zlé, ale žit nějak musíme.
iva.tri@seznam.cz
In reply to Milá Hanko, cítím s vámi, to by Anonym (neověřeno)