ani nevíš, jak Ti rozumím, jako bych to psala já..je mi čerstvých 24 a člověk kterýho jsem milovala nejvíc na světě mi před 4 měsíci umřel - moje maminka - taky na rakovinu. Do samého konce jsem věřila v její uzdravení, byla přece tak silná, a byla to moje mamka - ta co na všechno znala odpověď , se vším si věděla rady, která měla v sobě neuvěřitelnou energii ,který se nic stát přece nemohlo!! Když mi to volali do práce, neuvědomovala jsem si to ze začátku co se vlastně stalo, cestou domů jsem jen brečela.. až když jsem jí viděla jak tam leží..NE! Nejhorší chvíle mího života! Už teť vím,že se s tím nikdy nesmířim! Nikdy! Pořád na ní myslím, ve dne, v noci. Když se ráno probudím, když du večer spát.. říkám si proč..? jako by mi někdo vytrhl srdce, takový to je.. Nevím co s tím. Mívám výčitky... Hrozně mě mrzí, že nikdy nebude na mojí svatbě a nikdy si nepochová moje dítě. :-(
Hrozně se mi po ní stýská... :-( :-( :-( :-( :-(
In reply to Lauro, přeji Ti upřímnou by Anonym (neověřeno)