Přidat komentář

Dobrý den, soucítím s Vámi a taktéž mám obdobnou zkušenost s nemocnicí, a ač je to víc jak rok a půl co mě manžel( 59 let) dost rychle opustil 12-2014, během víkendu v nemocnici, tak to s nimi řeším. Manžel mě strašně chybí, 33let je kus společného život.Bolest, žal, úzkost je nekončící, ano stále nevím jak žít dál,prázdnota............nic.....Dále manžel do čtvrtka byl v práci, v pátek těžko dýchal,nemohl pořádně na nohy, horečku neměl. Obvod.lékař nás poslal raději do nemocnice, tam manžela převzali po 15 hod.s řečma( po 3hodinách čekání)že je pátek,není místo. Já odmítla manžela odvézt jinam(MĚLA JSEM!!), jelikož jsem viděla jak krátce dýchá a už nemohl vůbec na nohy. Přijmuli ho a zdělili mě dig. zápal plic, nasadili antibiotika, v sobotu mě lékařka řekla ,krev mu odebrali,že stav se lepší,antib. zabrala, ač já to nepozorovala,v neděli vypadal manžel hodně špatně, ale věřila jsem, že prý to je normální, v pondělí mě manžel v 8h.volal, kdy přijdu,atd.a že umírá. Já, ať nechá těch řečí, že po 12h. jsem tam. Přijela jsem ve 12.15h a řekli mě, že manžela dali.na JIP (po vizitě v 9h.), a tam zemřel v 11.45h. Pak mě řeknou,to se stává, ant.nezabrala,při intubaci mu selhalo srdce, hotovo tečka. Nechápala jsem,. navíc se srdcem nikdy nic. Po delším čase, víc jak po roce a pul mě , odpověď: nejspíš měl infekci moč.cest delší čas a ta se zanesla na plíce.. A to byl manžel 10dní před tím na odběrech krev-moč -vše úplně v pořádku! Tak čekám co, zas odepíšou nyní a to je 16.8.2016. O víkendech se toho moc evidentně v nemocnici nedělá, nejlíp by bylo kdy lidé byli nemocní PO - PÁ(8-20h.)a také mladí. Vyplácet důchody a léčit starší? Proč? Takhle se dobře státu šetří. A nemocnice tam vědí, že málokdo podivná úmrtí řeší. Ano člověk má dlouho myšlenky jinde, jak dál žít, co bude...... Ale když jsou pochybnosti o úmrtí, má se to řešit, jak kvůli památce zesnulého, tak kvůli sobě, aby člověk neměl nekonečné otázky, atd. .A třeba se i nemocnicích něco změní. Nikdy není pozdě na řešení, ač to mě manžela nevrátí a Vám tatínka také ne, ale budete vědět, že jste pro něj udělala úplně vše, i po jeho odchodu. Přeji Vám ať bolest nad ztrátou tatínka se alespoň otupí, ta nikdy nevymizí. Opatrujte si moc maminku, pro ni odchod manžela je velikánská bolest, srdíčko bolí a člověka je jen půl. Mějte VY i Vaše maminka hodně sil a také společných chvil.