Dobrý den, dá se říci, že jsem se s něčím podobným setkala. Před třemi lety mě asi čtyři dny intenzivně bolela hlava, měla jsem temno před očima a divné prázdno, beznaděj a zoufalství. Nevěděla jsem proč, nezvládala jsem fungovat, jen jsem ležela ve tmě a brečela. Až to najednou v 11 večer samo o sobě přestalo, vyšla jsem na procházku, mírně vál vítr a bylo teplo, a mě bylo najednou nějak hodně lehce. Poprvé se mi pak v noci podařilo usnout. Hned ráno mi však volala maminka, že v 11 večer umřel dědeček. Byla jsem jeho nejstarší vnučka, měli jsme mezi sebou silné pouto. A vím, že ty čtyři dny bojoval, bál se mě opustit, a já to cítila. Věděla jsem, že to byl on, že moje tělo a duše reagovaly na to oddělení. Bolelo to, ale já jsem prostě věděla, že je to ten správný čas a že už jsme oddělení.
Totéž se mi stalo i nyní, byť v nižší intenzitě. Opět mě z neznámého důvodu bolela hlava, měla jsem mžitky, náběh na brečení, neodůvodněnou beznaděj, asi dva dny v kuse. A včera večer to přišlo, zastřelila se mi kamarádka. Nebyla to moje nejbližší přítelkyně, ale z nějakého důvodu jsem věděla, že se něco žene, jen jsem nevěděla, ze které strany. Znala jsem ji od dětství, byť to byla kamarádka mojí sestry, asi jsem ji chápala, nevím. Ale přes všechny slzy mi poté, co jsem se to dozvěděla, přestalo být tak zle.
Myslím, že občas prostě mé tělo zareaguje dříve, než se nějaká smrt skutečně stane. Možná jako obranný mechanismus, aby toho tlaku najednou nebylo moc, možná jen s lidmi, co jsme na nějakých "stejných vlnách", nevím.
