Milá Hano, vracím se na tyto stránky opakovaně, vždycky, když na mě dolehne splín a potřebuji nějak kompenzovat tu hroznou prázdnotu, která se usídlila v mém životě, když před více než 2 lety zemřel můj milovaný manžel. Možná to bude znít tvrdě, ale co já můžu říct - nikdo ti neporadí, jak si s tou bolestí poradit. Vím, je to strašné, ale ta bolest trvá, a i když se někdy jakoby skryje, utlumí, tak pořád číhá, a vždycky znovu zasekne ty drápy... Taky jsem HO držela za ruku do posledního dechu, taky se ptám PROČ, a k tomu ještě výčitky, co všechno jsem měla v životě dělat jinak, jak jsem mu měla víc prokazovat lásku. Co všechno už nejde napravit! Připrav se na to, že ono "přežívám, nežiji" už ti zůstane. Kdykoli mě něco potěší, je to vzápětí přebito bodnutím "on to nevidí". Hano, život bez milované bytosti je šňůra bolestí...
In reply to Je to měsíc a půl,co mi by Anonym (neověřeno)