Je to měsíc a půl,co mi zemřel můj milovaný manžel,moje láska.Zemřel po dlouhém boji na rakovinu.Byl velice statečný a do poslední chvíle bojoval,chtěl žít.Teď mi zbyla jen prázdnota a hrozná bolest.Nevím,jak žít dál??Pořád si říkám-proč?Byl tak hodný a tolik mě miloval,nikdy nikomu neublížil. Proč je život tak nespravedlivý?? Nejvíc mě trápí,jak musel před smrtí trpět.Byla jsem u něj každý den v nemocnici,držela jsem ho za ruku,a rvalo mi srdce,když jsem ho viděla jaké má bolesti,jak trpí,a já mu nemůžu nijak pomoct.Pořád ho vidím před sebou.Bojoval s metastázami na plicích a v kostech 6 let.A za celou dobu byl optimistický,a i když prodělal spoustu chemoterapie a ozáření,tak nikdy neztrácel naději.Chtěl strašně moc žít,být tu se mnou.Ale nebylo mu to dovoleno.Pořád nechápu,proč se to muselo stát?Tolik jsme chtěli být spolu!! Nedokážu se s jeho smrtí vyrovnat,cítím jen smutek,bolest,prázdnotu,beznaděj.Nežiji,ale jen přežívám ze dne na den,a pořád jen pláču.Prosím,poraďte mi někdo,jak se se ztrátou milovaného člověka vyrovnat?? Kdo prožil něco podobného?
