Milá heni,
vystihla jste to moc pěkně. Neřekla bych to lépe. Také mi zemřela maminka. Zapojila jsem do normálního života celkem rychle, ale...půl roku jsem byla pořád nemocná, v těžkých depresích, ale ani jednou jsem nevyhledala psychologa. Zvládla jsem to. Pak přišlo léto a cítila jsem se lépe. Jenomže pak přišlo první výročí od úmrtí a začalo mi být zase smutno. Zdají se mi děsivé sny. Možná se mi v nich maminka snaží sdělit, ať se "posunu", ať se už v ničem nešťourám a neotáčím se do minulosti. Je mi ale těžce. S tátou a jedním sourozencem si nerozumím, druhý se bude stěhovat daleko. Naštěstí mám přítele, do kterého jsem vsadila všechno. Je to moje štěstíčko. Myslím si, že až budu mít vlastní děti, tak se můj život konečně posune. Teď mám stále pocit, že bez maminky nemůžu ani dýchat...rozuměly jsme si, stihly jsme si toho říct tak málo za těch x let. Držte se všichni.
In reply to dobrý deň, v žiadnom prípade by Anonym (neověřeno)