Jsem na tom podobně, ale staram se o dceru. Nemá rakovinu, přesto je vážně nemocná a nepohyblivá, navíc nekomunikuje. Je na mne velmi citove zavisla. Mám pořád strach, že se o ní staram špatně, že něco zanedbám apod. Manžel mi sice pomáhá, ale ona jí a pije jen, když ji krmím já. Ven se dostanu jen občas tak na 2 hodiny. Občas nevím, jak dlouho to vydržím a pak mám zase strach, jak zvládnu konec, i když pro ní to bude vysvobození.
In reply to maminka má rakovinu žaludku s by Anonym (neověřeno)