Take bohuzel patrim do teto skupinky. Uz je to rok a pul co jsem zustala s 6ti mesicnim synem sama. Bez rodiny, daleko v zahranici a uplne bezradna. Jsem rada, ze jsme z nejhorsiho venku (uz nam nehrozi exekuce), ale emoce jsou stale jako na houpacce. Chtela bych zalozit webovou stranku ci blog, kde bychom mohly(i) sdilet nase pocity a vzajemne se podporit a poradit, jak prekonat nasi obtiznou situaci. Nejenom emocionalne, ci jak resit spanek bez sedativ nebo jak hovorit k detem, ale i materialne e.g. jak jste se poprali s administrativnimi zalezitostmi a mistni byrokracii. Klademe si spoustu otazek, ale bohuzel tyto informace na internetu nikde nenajdeme.
