Dobrý den,
velice s Vámi soucítím, můj táta zemřel před pár dny ve velmi mladém věku. Necelý měsíc před smrtí mu zjistili, že má několik metastázujících nádorů v mozku. S rakovinou ledvin bojoval necelé dva roky, stejně jako u Vás se zlepšení střídalo se zhoršením, až onkolog, zhruba před půl rokem, vyčerpal všechny dostupné léky. Od té doby jeho další "alternativní" léčbu, injekce co působí jen na 30%, neustále posouval kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu, nevysvětlitelným a hlavně nesnesitelným bolestem hlavy a krku, které nevyšetřil. Až po té, co se táta dostával do šílených stavů a byl hospitalizován, lékaři určili diagnózu, se kterou se už nedalo nic dělat. Ozařování mu společně s onkologem naplánovali až za víc jak měsíc. Toho už se ale nedočkal. Nevím jak se k tomu stavět, zda hledat spravedlnost nebo přijmout věci tak jak jsou. I přes závažný zdravotní stav nikdo nečekal tak rychlý konec a už vůbec ne takový průběh. Táta se spoléhal na svého onkologa, důvěřoval mu, a i proto odmítal různé alternativní způsoby léčby. Vůbec nedokážu přijmout to, co se stalo. Snažila jsem se s tátou strávit každičkou volnou chvíli a viděla, jak postupně odchází. Vím, že trpěl, a že už se nedalo nic dělat a o to těžší to bylo a je. Držím palce všem, kdo se s jakoukoli závažnou chorobou potýká. Naděje umírá poslední.
In reply to Ahoj Péto, mě je taky 37 a by Anonym (neověřeno)