Dnes je to presne 23 let, co jsem se zamilovala do sveho manzela.....ktery zemrel pred 8 mesici. Mam 11 leteho syna a skoro 4 letou dcerku. A i kdyz je to u me stale jako na houpacce, uvedomuji si, jak je zivot krasny, a ze i kdyz je pod mrakem, slunce stale sviti. I me zoufale chybi, chybi mi doteky, hovory, jen jeho pritomnost, ale nejak citim, ze si nezaslouzi abych svuj zivot jen prozivorila...:-)....a ze je to me sobectvi, kdyz mam dojem ze to smutkem po nem nevydrzim. Zemrel mi v naruci, rakovinu mel 10 let a az posledni rok bylo jasne, ze to konci. Stihli jsme se rozloucit, odpustit si, rict vse co melo byt receno i nevyrceno. Zemrel doma, a ja jsem stastna, ze jiz nemusi trpet. Protoze nejvice bylo pro me tezke prijmout bezmoc, kdyz vas milujici clovek trpi a vy mu nemuzete pomoci. Neverim, ze to nekdy preboli, a bude to urcite jine, cast me je s nim, vzdyt to byl jediny muz meho zivota, ale zivot je preci tak krasny....vitr ve vlasech, zapadajici slunce, smich mych deti....o to vic chci i za nej vnimat tu krasu okolo. Nezaslouzi si abych zbytek zivota, ktery mi tu zbyva prozivorila.....preji vam vsem silu a klid, a pokoj a mir.....tak jako i sobe. Ma laska k nemu totiz nezmizela tim, ze zemrel. Uklidnuje me tato basen, snad pomuze i vam.....
Smrt, to nic není,
jen jsem proklouzl do vedlejší místnosti,
já jsem stále já a ty jsi stále ty;
čímkoli jsme pro sebe byli, tím jsme i nadále.
Říkej mi tak, jakos´ mi říkal dřív,
mluv na mne stejně klidně jako dřív.
Nic neměň na svém obvyklém tónu;
netvař se nuceně, slavnostně či smutně.
Směj se, jako jsme se vždy smávali
našim oblíbeným vtipům.
Hraj si, směj se, mysli na mně, modli se za mne.
A mé jméno ať doma zní i nadále, jak vždycky znělo.
Říkej ho tak, aby na něm nebyl žádný stín.
Život je tím, čím vždy byl.
Je stejný, jako byl vždycky; nic se nepřerušilo.
Smrt je jen zanedbatelná událost;
proč bych měl sejít z mysli, když jsem sešel z očí?
Jen na tebe po nějakou dobu čekám,
někde velmi blízko, jen za rohem.
Všechno je v pořádku.
