Přidat komentář

Mně se stalo něco podobného.Jmenuji se Hana je mi 44 let a můj manžel zemřel 15.dubna na zástavu srdce.Mám dva dospělé syny -21,24.Já jsem po vyučení šila,většinou pánské obleky.Po nějaké době můj tchán onemocněl rakovinou a já se o něho starala. Staraly se o něho i jeho dcery a manželka,ale já byla nejblíže,máme postavený dům hned vedle. Tchán zemřel doma a byli jsme u něho. Ve mně se už tenkrát něco zlomilo a řekla jsem si,že začnu pomáhat lidem, proto jsem si udělala ošetřovatelský kurz v Kroměříži.Zkusila jsem si práci v nemocnici a věděla jsem,to je ta práce kterou chi dělat.Našla jsem si práci v domově důchodců.Práce se mi líbila a líbí stále,ale zemřel mi manžel a já zdravotnice,pečovatelka mu nedokázala pomoci.Můj manžel vždy říkal,že se nedožije vysokého věku a s tím mě moc zlobil,když to říkal.Manžel tvrdě pracoval a to i doma.Podlední dobou byl ve velkém stresu,hodně kouřil a potom se stalo co nikomu na světě nepřeji.Já jsem přijela 14.dubna z práce večer,kdy bylo vše v pořádku a druhý den,už vše bylo jinak.Můj milovaný manžel zemřel v mé náruči.Dávala jsem mu první pomoc,říkala mu,že tady má syny,aby bojoval,ale vše marné.Zachranáři se snažili ho oživit,ale vše marné.Srdíčko mu bilo,ale moc slabě,nedokázali to ani oni.Já jsem za manželem přišla před 24 lety z čech a nakonec jsem tady zůstala sama.Nejsem tady sama,mám dva skvělý syny,kteří mi pomáhají,zvlášť ten mladší,to je úplné zlato,přála bych každému mít takového syna.Já musím bojovat a žít dál,je to velm těžké,ale musím.Mám tu své děti a lidi,kteří mě potřebují,je to poselství.Je mi těžko a smutno,ale musím jít dál,nic jiného mi ani nezbývá.přeji Všem,které něco podobného postihlo hlavně moc síly.Hana