Ahoj Hani, potěšila mě tvá reakce. Doufám, že se držíš, že jsi silná a snažíš se tak jako já vrátit zpět do života. Jde to ztuha, dny se dají přežít, ale se spaním je to u mě dost zlé. I když bez tabletky neusnu, je to stejně jen na chvíli. Už si nepamatuji, kdy jsem se klidně a dlouho prospala. Čím víc ubíhá čas tím víc se mi vybavuje ten boj s nemoci, tu chvíli, kdy mi umřel doslova v náručí. Ničí mě to, protože se ty vzpomínky vynořují už i za dne. A vždycky mě položí, musím se někde na chvíli schovat a uklidnit. Doktoři by mě nejraději nadopovali tabletkami, ale já po nich jsem utlumená a taková zblbnutá. Tak se jim snažím co nejvíce vyhýbat. Přírodní léky nezabírají, tak se snažím pořád něco dělat, pořád něco vymýšlím, čím bych zaměstnala mozek. A neustále se ptám, kdy tohle peklo skončí.
Kdyby sis chtěla někdy povykládat stačí napsat mejl.
In reply to Milá Sabino,jako by jste mi by Anonym (neověřeno)