Zdravím všechny, kteří žijí v bolesti. Manžel tragicky, vinou nezodpovědného člověka, zemřel, když mu bylo 45 let. Rána z čistého nebe. Měli jsme spolu moc krásný vztah, dva bezva kluky. Zhroutil se nám svět.Nemohla jsem uvěřit, že to přežiju. Byli tu kluci, kteří mě potřebovali, musela jsem jít dál i za jejich tatínka. Za dva roky po té hrůze jsem musela na operaci s výdutí na tepně v mozku. Po operaci jsem byla poprvé v životě v lázních. Nešťastná, osamocená, ubrečená jsem prosila manžela ať se mi nějak vrátí. Seznámila jsem se tam s mužem, který mi byl tak blízký od prvního setkání. Jako by se manžel vrátil, byl mu i fyzicky podobný. Úžasný, čistý, poctivý, pracovitý chlap. Miloval nás a my jeho. Žili jsme společně 11 let. Loni na podzim začal kašlat a za šest neděl zemřel. Já jsem zemřela s ním. Nechce se mi žít, nevidím smysl v přebývání na tomto světě. Mám zlaté syny, vnoučka, pěknou práci, pěkné bydlení. Mám vlastně všechno kromě toho nejdůležitějšího. Moc se snažím, ale je to jen čekání na konec. Bráním se tomu, ptát se PROČ? Nevím jestli někdo zná odpověď. Prosím poraďte.
In reply to Ahoj, by Anonym (neověřeno)