Dobrý večer,Sabino,
chodím často na tyto stránky,pročítám příběhy,a najednou čtu Tvůj příběh- a říkám si- to jsem snad psala já.... Můj manžel,moje životní láska,zemřel před 9 měsíci,Nedokážu se s tím vyrovnat,bolest je čím dál větší. Měli jsme 14 let krásného manželství a velice se milovali. 6 let můj manžel bojoval s rakovinou,měl metastázy na plicích a v kostech.Strašně bojoval a hrozně chtěl žít. přesně jak píšeš- vidět svou milovanou osobu jak trpí,jaké má bolesti,je něco šíleného,co se nedá slovy popsat. Jistě autonehoda-je to šok,ale aspoň ten člověk tolik netrpěl. Denně jsem byla u manžela v nemocnici,byla u jeho postele a dívala se jak trpí.Nejhoší byla ta šílená bezmoc,nemohla jsem mu nijak pomoct.Měl velké bolesti,ke konci měl i metastázy na mozku,po hodině měl epileptické záchvaty,křeče,zvracel černou vodu,ztratil i tu nejmenší špetku lidské důstojnosti...Proboha,takto si přece nezaslouží nikdo zemřít.Přesně chápu,to co popisuješ. Vím,že nikdy se nezbavím těch vzpomínek na to,jak manžel trpěl a jak mě prosil,že chce zemřít...
In reply to Ahoj, by Anonym (neověřeno)