Chápu Vás, že cítíte vinu, ale vaše rodina - rodiče i prarodiče, mají respektovat svobodu svých potomků. A pokud se oni trápili tím, že mladá holka chce mít svůj život - anebo alespoň prozatím, tak to není Vaše chyba. Odpoutání se od (pra)rodičů někdy bývá těžké, stejně tak bývá těžké pro tu druhou stranu přijmout Vaši novou roli dospělého člověka. A nevím, jak jste to plánovala, ale já bych v tuto dobu také nechtěla bydlet s nimi, prostě protože člověk si má najít svou cestu, ale zároveň bych pak s rodinou a dětmi se ráda nastěhovala. Dům trvá, dům vydrží... a v tom domě je láska Vašeho dědečka, který to pro Vás postavil. A pokud v tom domě nebudete pár let bydlet, tak ten dům to nezboří. Naopak třeba ho pak budete mít radši. Je těžké, že jste v tom sporu zůstala sama, ale to není Vaše chyba. Jen to máte těžší, ale je potřeba, aby Vás maminka pochopila. Zkuste s ní o tom mluvit, snažit se nehádat - nebo napište dopis... Držím palce.
