Neustále jsem měla s mamou hádky, hádaly jsme se kvůli blbostem, ted však vím, že to bylo kvůli tomu domu. Chápu to, nadřela se tam a nechala tam kus svého života. Ale já se ve 24 rozešla po 5 letech s přítelem, pokračovala ve studiu, našla si nového, se kterým jsme nejdřív chtěli zkusit bydlet sami zvlášť, teprve jsme hledali práci, a tak jsme odešli do pronájmu. Tam jsme ted asi 2 roky. Ale děda si strašně přál, abych se tam vrátila. Po Vánocích jsem se s mamou opět strašně pohádala a ona mě vyhodila, at si jdu do toho svého bytu, když jsem se tak rozhodla. A děda se trápil... Po 9 dnech mi umřel... Bojím se, že to bylo kvůli tomu. Měla jsem udělat věci jinak. Ted si to vyčítáme obě a nemůžeme se s tím smířit... Paradoxem je, že jsem se tam rozhodla se vrátit, ale nestihla jsem mu to říct... Trápí mě strašné výčitky, že se kvůli mně utrápil a že jsem se už nerozhodla dřív a pořád jsme se hádaly...
