Jste si jistá, že je určitě lepší to v sobě potlačovat? Ten smutek je o polovinu lehčí, když nám ho pomůže někdo nést. Já mám také dny, kdy si potřebuji truchlit sama. Nechci mluvit, jen brečet a vzpomínat. Někdy je ale příjemné mít si o tom s kým promluvit, nemusí to být přátelé, pokud je nám to nepříjemné, ale třeba psycholog. Hlavně v sobě nic nedržet a propustit všechny fáze truchlení, i vztek, prostě cokoliv. I když to bude bolet vždy, postupně se bude vše zdát zase lehčí a nakonec Vás to přepadne jen občas, když se zasteskne...:/
