Přidat komentář

Dobrý den,
je to dnes přes půl roku, co mi odešla moje žena. Bylo to v době, kdy jsme po několika bouřlivých letech našli nové bydlení, s přestěhováním jsem změnil i práci a v posledním roce nám bylo spolu dobře tak, jako nikdy před tím. Nehádali jsme se, ustala většina našich problémů, měli jsme tak akorát peněz a náš syn krásně rostl - příští rok měl jít do první třídy.
Klidný podzim s procházkami a společným mlčením se během pár dnů změnil v něco, co nikdo z nás nedokázal pochopit. Bolesti hlavy mou ženu přivedly k lékaři a během prvního dne bylo jasno-metastázy v mozku. Následovala řada dalších vyšetření a lokalizace primárního nádoru nastartovala skluzavku čekáren, ozařoven, ordinací a chemostacionářů.
Pracuji jako zdravotní sestra v intenzivní péči řadu let, ale zkušenost prožitku na vlastní kůži je něco...prostě jiný svět.
Nikdy jsme doma o nemoci nemluvili, žena si to nepřála a já se nevyptával. Jen jsem dělal, co bylo třeba. Plně jsem převzal péči o děti - čas, který jsem dříve proseděl v hospodě či na motorkách - starost o manželku a domácnost. Díky tomu vím, co všechno celý život musela dělat ( a já vůl jí roky vyčítal, že nemá chuť do žádných koníčků ).
Tak nějak bylo mezi námi jasno, že do nemocnice nechce. I v závěru života, kdy jsem ji na prohlídky k lékařům nosil z auta v náručí - parkování na žlutém kopci je nemožné- jsme jakoukoliv zmínku o hospitalizaci rázně zamítli. Lékaři byli buď vstřícní, anebo se nechtěli hádat, nevím, každopádně jsme poslední chvíle doma zvládnuli spolu. Pozval jsme ještě sestru a neteř mé ženy, dvě osoby, o kterých jsem věděl, že má moc ráda. Zemřela po dvou bezesných nocích v našem náručí.
Celé to trvalo sedm měsíců, poslední chvíle deset dní.
Moc mi chybí, chybí i našemu synovi, ale ten to zvládá nějak líp. Není den, abych na ni nemyslel, zdá se mi o ní, pořád ji vidím v různých osobách ve městě...
Jen díky tomu, že mám dítě, mám i co dělat.
V každém případě, pokud se rozhodnete dopřát svému blízkému člověku možnost zemřít doma a máte trochu představu o tom, co vás čeká po praktické stránce-neváhejte ani vteřinu.
Není umění sehnat drahou léčbu a ''nejlepší'' doktory, tím však smrt nezaženete, jen ji schováte do nemocnice.
Žena se mi nikdy nevrátí a ani jsem nijak neulevil svému srdci či svědomí tím, že jsem se o ni staral, ale vím, že jsem prostě byl tam, když mě potřebovala. Alespoň jednou.