Dobrý den , před týdnem mí náhle umřel tatínek a mamince člověk se krým žila každý den 45 let , prakticky nebyl den ,aby nebyli spolu ať už v dobrém nebo ve zlém. Je to zatím ta nejhorší bolest kterou jsem v životě zažil, nevěděl jsem , že mimo fizické bolesti je možno prožívat i tak strašnou bolest psychyckou ,která je mnohem horší ,velice jsme ho milovali,nechápu vůbec co se stalo ,jestli to není sen , čekám že se zničeho nic objeví, bouchnou dveře a on tam bude stát ,nejsem schopen v podstatě nic dělat ,moje pracovní nasazení kleslo na nulu. Je to bohužel den ode dne horší jak si asi uvědomuhu, že to není sen, vše na co se podívám mi ho připomene a řvu a řvu . Nemyslel jsme si ,že jsme taková bačkora .Před 4 lety jsem pohřbil babičku , kterou jsem také velmi miloval , ale nebylo to tak strašné jako nyní při umrtí tatínka. Vůbec nevím jak to bude dál , doufám, že snad čas všechno urovná . Je to bezmoc, beznaděj prázdnota ,pusto ,pocit osamnění a opuštění, zrada. Přeji všem kteří prožívají něco podobného hodně sil.
