Dobrý večer,navštívil jsem tyto stránky o umírání v jedné z nejtěžších chvil mojeho života-umírá mi babička,metastáze v tříslech atd.,ještě to můj mozek nebere,že se blíží její konec,neboť mi byla vším,takříkajíc druhou matkou.Za sebou mám bohužel i přímou zkušenost s úmrtím svého dědy,kterého zasáhl před večeří smrtící infarkt s okamžitou zástavou srdce.Děda seděl proti mě a měl již na talíři polévku.Zničehonic se skácel ze židle,myslel jsem nejdřív,že si dělá legraci...,bohužel,veškeré oživovací pokusy byly marné.Bylo krátce před vánocemi roku 1991,silný mráz.O svém blížícím se konci možná věděl.Nyní,po 19 letech,volá děda jsoucí na věčnosti,k sobě moji babičku.Často ho prosím,aby ji tu ještě pár let ponechal.Ona se však pozvolna odebírá do jiného světa,tam,za ním,tam,kde se se svými blízkými určitě jednou setkáme.Nezapomenu na výraz klidu a uspokojení,jaký měl děda ve své tváři.Smrt asi opravdu nebolí, to jen život nese s sebou těžkosti. Přeji všem,kteří jsou nějak účastni umírání blízké osoby,hodně síly,pevné nervy .Budiž nám útěchou,že toto je osud každého člověka a že se jednou se svými milovanými setkáme ,až nastane náš čas odchodu.