Velmi děkuji za existenci těchto stránek, které jsem pročítala před vánoci 2013, kdy nám umíral táta, taky na rakovinu jícnu/žaludku. V mělnické nemocnici byl sice na nadstandardním pokoji, ten však byl na neurologickém oddělení, Snažili se, ale každá vteřina před novou dávkou morfia byla nesnesitelná jak pro tátu, tak pro nás. Už nejedl, jen pil, byl na umělé výživě a s hadičkou na moč. Chtěl domů, ptal se kdy ho pustí domů. Jeho přítelkyně mu slíbila, že půjde domů a tak jsme začaly konat a tu jsme narazily. Měly jsme domluvenou kontrolu sester z červeného kříže 3x denně, které by měnily kapačky do žíly (morfin předepsal obvoďák a tátovi ho dávala jeho přítelkyně, případně já), jednou denně se měl přijít podívat doktor (také díky těmto stránkám jsme prozkoumaly tunu možností jak tátu dostat z nemocnice a jak se starat, bohužel v okolí nebyl žádný hospic). A tu se ukázalo, že není nikdo, kdo by nám předepsal kapačkovou výživu. Najednou nikdo z doktorů neměl kompetence k tomu, aby ji předepsal mimo nemocnici. Až po tátově smrti jsme se domyslely, že to bylo nejspíš kvůli pojišťovně - výživa je pekelně drahá a nikdo ji asi nechtěl předepisovat umírajícímu. Vypadalo to beznadějně, ale nakonec ji tátova přítelkyně sehnala načerno a tátu jsme odvezly domů, sestry i doktor fungovali bezvadně. Doma byl táta v klidu, vypadalo to i že má menší bolesti a nemusely jsme dojíždět denně 20 km a střídat se. I ve svém stavu dělal morbidní vtípky. Nechala jsem tyhle stránky o umírání přečíst tátově přítelkyni, která se o něj starala nejvíc jak mohla a dost nám to pomohlo. Táta žil doma ještě asi tři týdny, umřel ve svojí posteli, s přítelkyní a psem po boku. Moc mě mrzí, že jsem s ním nebyla až do konce - týden před tím jsem se vrátila do práce a v ten den dělala sestra státnici, měly jsme v plánu přijet den potom (bydlíme 250 km daleko), už jsme tátu nestihly. Jelikož mi bylo blbý se s ním loučit, když žil (pořád věřil, že dožije aspoň do vánoc) a doufala jsem že to stihnu, tak tu napíšu to, co jsem mu neřekla: Táto, mám tě moc ráda. Děkuji za prostor k vyjádření. J.
