Dobrý večer,čtu si tady příspěvky a musím u toho pořád brečet.Moji babičce před měsícem našli metastáze snad všude.Její 81let a doté doby to byla babička jak z pohádky.Diagnozu nezná,nechceme jí zkazit ty poslední chvíle.Na rakovinu nám umřel i děda,tak by věděla jak to s ní bude.Jen je nám jí moc líto,když jí musíme pořád lhát o tom proč nemůže chodit,a ted i proč už nevidrží ani sedět.S mamkou se o ní staráme doma.Tuší že už asi bude brzi konec,a tak nám říká že to bude dobrý.Vždycky říkala že chce umřít doma,tak jí aspon tohle můžem splnit.Neni to lehký se na ni koukat jak chřadne a strácí sílu,když před měsícem byla ještě čipera.Mamka pořád břečí a nedokáže si představit život bez ní.Já taky ne ale někdo musí být silný a držet rodinu při síle.Jen si říkáme aby neměla žádné bolesti a usla ve spánku.Bude mi moc moc chybět.
