Je mi 25let a v nemocnici umírá můj táta. Strašně to bolí, nevím, jak dál, jak být oporou mamce, když já sama jsem v totálních sračká... Snažím se být před ni silná, ale jak jsem sama, tak nejsem schopna zastavit ten příval slz. Jak fungovat v práci, tvářit se, že se nic neděje, být na všechny příjemná? Nejde to, bolí to. Už mě nikdy neobejme, nepohladí, neřekne, že jsem jeho holčička. Řvu tady jak želva, srdce mi puká bolestí a já nechci žít. Před 3 roky odešla babička, před rokem mi umřel děda a já se s tím dodnes nevyrovnala. Jak mám vstřebat další odchod nejbližší osoby? Kdy do přebolí, jestli vůbec? S ním odešel kus mě.
