Čtu vaše příspěvky ,o odchodu vašich tatínků a je mi smutno,sedím nad klávesnicí a řvu. Tatínek mi odešel letos v únoru.Ráno jsem mu dala pusu, popřála hezký den.On vyprovodil moji holčičku do školy... a pak už nic. ..céva se ucpala a najednou tu nebyl..Tolik roků spolu a teď ta strašná prázdnota ,mám pocit ,že se zblázním.Vyzkoušela jsem snad všechno-knihy ,být sama,být s přáteli,mluvit o něm ,nemluvit o něm,kostel,vykřičet se v prázdném bytě...NIC..NIC NEPOMOHLO. snad čas nám všem pomůže tu bolest překonat.Tolik bych si přála, aby mi přišel do snů,ale ani to se mi nevede...Buďte všichni silní a stateční ,asi opravdu jen ten čas nám pomůže...ráda si nechám poradit jak se se smutkem a bolestí vyrovnat..Šárka
In reply to Ahoj. 3. května v časných by Anonym (neověřeno)