Už to budou 2 roky, co umřel můj táta na akutní myeloidní leukemii. Během měsíce. Bylo mu 66 let a byl plný života. Většina mladších by mu energii a podnikavost mohla závidět. Lyžoval, byl otužilec, ....A najednu ten, který všem pomáhal, bezmocně ležel. V té době jsem si myslela, že se zblázním, že už nic v životě neudělám. Když umřel a moje maminka se zhroutila a příbuzní akorát radili, zůstalo všechno na mně. Doma jsem uklidňovala maminku, běhala po úřadech, ...Brečet jsem chodila do parku sama.
Věř, že čas je nejlepší doktor. Už ale nikdy nebudeš stejná. Člověku se přeskládají hodnoty. Já na tátu myslím každý den. Představuji si jaké by to bylo, kdyby... Ale už to umím s úsměvem. I když občas pořád brečím.
Přeji hodně síly!
Dana
In reply to Ahoj. 3. května v časných by Anonym (neověřeno)