Před měsícem a půl mi odešel můj milovaný manžel. Byl pro mne vším.Byl mi kamarádem, manželem ....... Naše láska byla obrovská.Jsem rozervaná skrz na skrz ,prázdná. Celé dny teskním, líbám jeho fotku, volám a hledám ho , i když vím, že marně.Ještě, že mám děti i když jsou dospělé. Pořád mi před očima probíhá jako film poslední den,když jsme za manželem přišli do nemocnice, jako dny předešlé. Najednou byl jak vyměněný, plný elánu.Měla jsem z toho obrovskou radost.Zadíval se mi dlouze do očí , řekl mi, že mne tolik miluje a dal mi nádherný polibek.Dnes už vím, že to bylo rozloučení ale ten den jsem byla šťastná.Po té v noci odešel. Celý náš život byl nádherný, celý protkaný láskou.Ta nádherná slova jsme si říkali často . Nevím, jak to vůbec přežít....nevím. Měli jsme svou písničku od Hany Zagorové a Štefana Margity, svítíš mi v tmách, kterou jsme si často pouštěli na internetu. Tato písnička mi zůstala,už jsem na ni sama, ale i pres to si ji pouštím, protože mám pocit, že ji poslouchá semnou.
