29.4 2014 mi zemrela maminka na tumor o kterem jsem ja nemela ani poneti ze ho ma. byla celou tu dobu co bojovala s touto nemoci velmi statecna. rekla jen ze ji obcas neco boli hlavne zada. bylo ji teprve 61 let a za mesic ji melo byt 62 let. a me se zmenil totalne zivot. mela jsem jen ji a ona me. zily jsme sami v malim byte . zamilovala jsem se do jednoho muze a tak jsme se vzali a ja se odstehovala .ale jeste mesic po svatbe jsem byla s mamkou doma . pak jsem odjela a za dva dny kdyz jsem ji volala mluvila z cesty rikala ze zvraci a sotva mluvila. jenze ta dalka ze spanelska do prahy mi komplikovalo cestu. a hlavne penize. celi den jsem jsme si volali . druhy den jsem ji volala uz rano nemohla jsem spat. ale nebrala to. rikala jsem si asi spi. ale kdyz jsem ji volala po desate hodine a pak znova a znova a ona mi to nebrala bylo mi divne. zburcovala jsem pribuzny sestrenici bratrance a tety a pod. aby ti co jsou nejblize se jeli podivat co sedoma deje. za hodinu mi volali ze mamku nasli apatickou a ze septala moje jmeno. odvezli ji do nemocnice kde zjistily ze ma hiperglikemii a oboustrany zapal plic ale ze tohle uz maj pod kontrolou ale pak mi druhi den zdelili ze ma tumor. sice mi rikali abych ten den nejezdila ze by me tam stejne hned nepustily pac absolvovala spousta vysetreni. dalsi den rano jsem sedla do letadla a ikdyby me nechteli pustit letela jsem musela jsem byt mamce na blizku. celou dobu co jsem cekala co se deje doma mluvila jsem o tom ze uz neni ze zemrela. ale zemrela az pulhodiny po mem prijezdu. kde mi i doktor rek o tumoru a vsem vic a kdyz jsem se vratila k mamince k luzku jeji srdicko to vzdavalo. ikdyz mam manzela ktery je na me nadevse hodny a sara se o me jak se da. mamku mi to nenahradi. jem i teprve 35 . rodina me za to proklina ze jsem se vdala a odesla z domova az do spanelska. ale verte ze kdybych vedela ze ma mamka takovouhle nemoc neodesla bych zustala bych u ni az do konce . ale mamka mi nechtela stat v testi. je to 7 mesicu a ja stale se stale nedokazu vzpamatovat z mamcine smrti. a hlavne ted kdyz se blizi vanoce . budou to prvni vanoce bez mamky.a nevim jak to zvladnu. muj manzel me podepira dusevne jak se da. ale je to tezke pro oba. kdybych se nevdala nevim jak bych dopadla. mozna nekde na ulici nebo na psichiatrii pod lekama. nebo mrtva . ted vim ze buh a andele existuji . kdyby ne nedal by mi manzela a nasi budouci rodinu kterou planujem. osud vedel co udelat.. stale ale citim prazdnotu smutek. moje veselost se ztratila z minuty na minutu. uz nejsem tak vesela jako predtim. nedokazu spat aniz bych nemela v hlave mamku.
