Dobrý den,paní Ivo a všichni ostatní.
Rovněž jsem zde dlouho nebyla,jen jsem občas nakoukla.22.4.to budou dva roky,co mi zemřel manžel a 19.4.rok,co jsem ztratila maminku.Teď je to období,kdy už se to dělo,kdy odcházeli a mně se vrací každičký den,každý detail,co jsem dělala,co jsem vařila,co bylo...nevím,co mne bolí víc,na koho mám dřív vzpomínat,počítám dny,kdy moji milovaní ještě žili,dýchali...souhlasím se všemi,že ten smutek a bolest nejsou menší,bolest je stále stejná,jen jiná,mění se.Víc jak rok jsem na antidepresivech,zhroutila jsem se,potíže a hrůza přetrvávájí.Skončila jsem v ID a jen přežívám.
Nenapsala jsem pro nikoho nic potěšujícího,ale jsme v tom všecky společně a jen my samy víme,jak nám je.
Všem přeju,aby aspoň na chvíli bylo líp,aby ta bolest utichla,abychom viděly před sebou ještě něco hezkého,ale sama pro sebe tomu nevěřím.
In reply to Dobrý den všem! Dlouho jsem by Anonym (neověřeno)