Jsou to skoro tři měsíce,co mi zemřela snoubenka po našem dvouletém vztahu.Navíc jsme od června zakládali rodinu,zemřela bohužel gravidní.Oba jsme měli před naším vztahem jedno manželství.Moc jsme se milovali do poslední chvíle.Pak to přišlo,banální selhání srdce,bohužel jsem byl v práci a nemohl přivolat pomoc.Bylo jí 38 let.Po pohřbu jsem se šel dobrovolně léčit na psychiatrii.Chtěl jsem prostě za ní a spolykat prášky.Ikdyž už jsem propuštěn z hospitalizace tři neděle,není minuty,kdybych na ni nevzpomínal a stále pláču.Stále ji volám,ať se mi vrátí,i když vím,že se tohle dělat nesmí.Srdíčko moc bolí a duše je tak prázdná.Vím,každý mi říká,že je to moc čerstvé,že to chce čas.Ale čas na co?Na přežívání bez milované osoby?To je nanicovatý život,když se jen modlím,abychom se tam nahoře brzy sešli :(
