Paní Ivo,já se stále sem vracím hledám útěchu,níže jsem vícekrát psala a nyní píšu zase.Během roku jsem ztratila jediné dva lidi,které jsem měla,loni v dubnu manžela,letos v dubnu maminku,nemám děti,jsem sama .Už 8 měsíců jsem na antidepresivech,chodím na psychoterapie,sedím doma,pláču,řvu bolestí,zármutkem a bezmocí,nic nezvládám,vše zařizoval manžel,vše zde chátrá,nemám práci a navrhují mi ID.Mám strach z lidí,bojím se nakoupit,bojím se úředníků,bojím se všech.Nevím,jak dlouho to budu zvládat,než odejdu za svýma drahýma,chci to skončit,ale mám strach,že na druhé starně se budu trápit stále,představa,že ty bolesti v duši budu cítit i na věčnosti mne odrazuje.Opravdu nevím,jak dál,v úterý mám narozeniny,ještě loni tu byla se mnou maminka,letos už tu není nikdo.
In reply to Děvčata,máme všechny podobný by Anonym (neověřeno)