Přidat komentář

Marcelko - děkuji - snad jsem se i zastyděla, já mám dvě zdravé děti holčičku 26, která i přes tu hrůzu, která se naší rodinou přehnala, dostudovala VŠ a syna 33 let, který je hodný a vůbec obě děti mi pomáhají, ale hlavně jsou zdravé. Vy máte téměř stejně starou dceru a píšete, že těžce postiženou - to mě opravdu moc mrzí a je mi vás upřímně líto - mít nemocnou holčičku a ještě ztratit oporu - lásku - manžela, jste statečná ženská - určitě nejste sama, kdo si to myslí... ale já vím, k čemu je nám naše statečnost - když si připadáme tak samy - mě též nic nebaví - byť se snažím - však to znáte... okolí si myslí, že nám chybí chlap - ne ! alespoň mě - mě chybí moje láska - můj manžel - neumím si představit a vlastně ani si to nepředstavuji - že by mého prima chlapa měl někdo nahradit ... Moc s Vámi Marcelko cítím a přesně též vím, o čem píšete... znám ty pocity - bohužel na mě to není vidět a pro okolí jsem už ta "vyrovnaná" - ale vlastně proč bohužel ... Píšete, že váš manžel byl zdravý - ano - to ten můj též - a pak najednou začal hubnout, byl smutný - divně smutný ... a já ho donutila jít k lékaři ... na to nikdy nezapomenu - na to se nedá připravit ... kolik lidí se v mém okolí rozchází - kolik vidím ošklivých rozvodů - a ti - co mají tak krásný život a mají se rádi - jsou takto rozděleni, kolik hajzlíků lítá po světě a když onemocní - uzdraví se - je to tak nespravedlivé, ale je to realita - skoro každý den - hlavně poránu se ptám proč tady mám ještě být - no ano - kvůli dětem a hlavně kvůli tomu, že manžel chtěl tolik žít a nemohl - ale že by mě teď ten život bavil... no však to znáte... hodně sil Marcelko a moc pozdravů! Líba