Milá Ljubo,mně zemřel manžel loni 22.4. a letos 19.4.maminka,zde jsem už psala,ale ani ve snu mne nenapadlo,že takřka do roka a do dne zůstanu sama ve velkém době,s prázdýma rukama,bez ničeho.Mně je 47 let,manželovi bylo 51,když odešel a mamince 88.U obou to mělo rychlý průběh,bez bolestí,za což jsem Bohu vděčná.
Několik let už jsem měla psychické obtíže,které teď vyvrcholily,léčím se 5 měsíců na psychitarii,chodím na terapie,ale je mi hůř a hůř,nevím,jak svůj život dál zvládnu.Část příbuzných mne opustila,kvůli majetku,na který nárok nemají,ale chtějí ho,jde o dům a o auto,zůstaly mi jen dvě přítelnyně a sestřenice s manželem a neteř,sami jsou nemocní,ale pomáhají mi,jak můžou,přesto jsem sama a nic nezvládám,cítím jen šílenou bolest,strach,bezmoc a samotu a nejvíce touhu jít za svýma drahýma,nemohu bez nich být a nic už nemá cenu.Njeste v tom sama,poradit neumím,jen jsem se vypsala ze své bolesti a beznaděje.Přeju vám,aby bylo líp,pokud to půjde.
In reply to Také mi zemřel muž, byli jsme by Anonym (neověřeno)