Paní Anno,mám to stejně,ještě to není ani 5 měsíců,co manžel odešel a někdy se mi zdá,že je to deset let,jindy,že to bylo včera a ano,odcházejí dobří lidé,plní lásky,naděje,štěstí,plní plánů do budoucna,milující a milovaní.
Já jem taky doma,starám se o maminku,která je to mozkové příhodě,tak vím,jaké to je,když je člověk zavřený mezi zdmi,svým způsobem mi to ale vyhovuje,protože mi lidé po manželově smrti moc ublížili a moje strachy se jen prohloubily,svoji budoucnost nevidím optimisticky,spíš nevidím žádnou,ale musím žít dál,dokud to půjde,dokud mne zde bude zapotřebí.
Stále si říkám,až dořeším to,dodělám ono,půjdu k lékaři,myslím,že Vánoce mne donutí,opravdu nevím,jak svátky zvládnu.Už jsem tam měla být dávno,vím,jsme ráda,že jsem našla tyto stránky,kde se mohu já i ostatní vypsat ze své bolesti.
In reply to V neděli to budou tři měsíce by Anonym (neověřeno)