Paní Ivo,moc děkuji za odpověď,uklidnila jste mne.
U nás se to seběhlo strašlivě rychle,30.března byl manžel v práci,druhý den ráno šel ke své lékařce,za 14 dní jsem věděla,že jeho stav je beznadějný a 22.dubna zemřel,neměla jsem čas to pobrat,zhroutit se,všecko muselo fungovat,péče o maminku,každodenní návštěvy v nemocnici,divadlo,že vše bude dobré,jen to bude trvat,než léčba zabere.Dodnes nevím,co a kolik manžel věděl,bylo to,jako by kolem mne projel rychlík,až za dva měsíce mi všecko začalo docházet a postupně dochází a je to čím dál horší.
Držím se,protože úřední věci stále nejsou v pořádku a nebere to konce,ale až se toho konce doberu,tak už nebude nic,co budu muset a pak konečně vyhledám nějakou pomoc,ale vyhledám,sama cítím,že to bude nutné.
In reply to Myslela jsem,že jak bude by Anonym (neověřeno)