Paní Kájo,vůbec ničeho se nebojte.Já vyhledala pomoc sama u paní doktorky,na kterou jsem slyšela samou chválu.měla jsem z toho taky obavy,nejsem typ,který se jen tak svěřuje,ale všechno probíhá v pohodě.Při první návštěvě se mě doktorka zeptala,co mě trápí,spíš mi pokládala otázky a já odpovídala.Ptala se mě na dceru,na zaměstnání,jestli mám přátele,co ráda dělám...prostě se snaží o vás zjistit co nejvíce. Poprvé jsem tam šla,když manžel ještě žil,takže jsme probraly vše kolem jeho zdravotního stavu,můj strach ,že mi odejde atd.Nemusíte se stydět ani za slzy,proti Vám sedí lékař,který je na to zvyklý a je tam od toho,aby Vám pomohl.Dostala jsem léky,bohužel,bez nich to zatím nezvládám.Určitě pomoc vyhledejte,věřím,že Vám to pomůže a moc Vám to přeji.Není to jednoduché,člověk se s tím nikdy nesmíří,ale musí se s tím nějak naučit existovat.U mně je to jak na hopupačce,někdy je mi líp,někdy hůř,bude to trvat dlouho,ale snad to nějak zvládnu,kvůli dceři musím.
In reply to Paní Ivo,mohu se zeptat,jak by Anonym (neověřeno)