Přidat komentář

Dobrý den Alenko,
bohužel máme podobný osud,svůj příspěvek jsem psala na naše výročí svatby 7.7.,15.7. to bude měsíc,co manžel zemřel.Pořád se mi o něm zdá,tak jako Vy čekám,že přijde domů,ale pak si uvědomím,že už nikdy se to nestane.Ta beznaděj je hrozná,nevím co dál,kdyby nebylo dcery...taky slýchám,musíš myslet na sebe,máš svůj život,atd.,jenže kdo to neprožil,představuje si to moc jednoduše.Chodím na psychiatrii k moc hodné paní doktorce,ta mi řekla,že tyhle stavy jsou normální,ten smutek si musíme postupně odžít a bude to trvat nejméně rok,než budeme z nejhoršího venku,ale jak to zvládnout,i když člověk vydrží všechno a ženská teprve.Jsem ráda,že jsem našla tyhle stránky a můžu si tu aspoň ulevit ze smutku a starostí a je dobré vědět,že v tom nejsem sama,lidé mají kolikrát horší osudy.Já jsem vděčná za ty krásné roky,co jsem s manželem prožila,ale nemůžu se smířit s tím,že odešel příliš brzy.Přeji vám hodně sil,snad to nějak zvládneme.Iva