Dobrý den. Jen náhodou jsem našla tyto stránky i když je pravda, že jsem něco podobného zkoušela najít už dříve. Je to něco přes 4 roky co jsem pohřbila svého druhorozeného sina. Bylo mu pouhých14 dní. Ten den byl nejhorším v mém životě. Jako kdyby mi někdo vyrval kus mého srdce. A pohřeb to samé. Malá bílá rakev, kterou mohl unést jen jeden člověk. Nikdy by mě nenapadlo, že se to může stát zrovna mě. Následující dny byly hrozný. Kouřila jse dvě krabičky denně. Seděla v pokoji u jeho postýlky a nedala jsem nikomu na ni ani sáhnout. Voněla jsem k věcem, které měl naposledy na sobě. Ještě teď je mam schované. A pár následujících měsíců jsem nesnášela pohled na mimina. Proč ostatní drží své dítě v náručí a já nemohu!!! A kdyby nebylo mého prvního sina, který měl 3 a půl roku, nevím jak by to se mnou dopadlo. Chtěla jsem umřít a být se svojim miminkem. Ale díky bohu jsem se vzpamatovala. Můj první sin mě zachránil. Diky nemu jsem uspěla. Určitě ne zapomenout, to nikdy. Ale bolest.je menší a menší.
