11.6.2014 to byli dva měsíce co mi někdo zavraždil mého milovaného syna Daniela.Bylo mu 25 let,byl slušný,hodný,starostlivý,pracovitý prostě anděl,měl dcerku necelé 3 roky.Byl pro mě i přítel co jsem mu vše říkala,celý život jsem ho hlídala a chránila a nakonec jsem mu nepomohla,nic jsem netušila,že vyhasl jeho život,bylo to v noci.Měsíc jezdil od 11.3.2014 Taxi u společnosti AAA.11.4.2014 mi volala po 8 ráno družka mého syna,že se Dáda nevrátil domů z práce a má vypnutý mobil,jen když jsem na displei viděla její jméno začala jsem se klepat,věděla jsem v tu chvíli,že se něco synovi stalo.Okamžitě jsem si sedla k pc a hledala číslo do AAA a říkal jsem co a jak a zjištovala jeho poslední rito atd.Volala 155 tam mi zjistili,že není v žádné nemocnici,volala jsem všude možně na operátory at ho hledají podle mobilu.Šla jsem se oblíkat a brečela jsem a řvala Dáda už není,stále dokola.Dcera co to mluvím za nesmysli,manžel byl jen ticho.Zavolala jsem taxika a a jeli s manželem na policii kolem půl 10 jsem tam byli,tam jsem dala pátrání po synovi,vše co jsem věděla jsem řekla.Čekali jsme venku před policií,kouřila jsem jednu od druhé.Brečela jsem a říkala stále Dáda už není už nežije,dokonce jsem řekla policajtovi,že mi syna zabili,policajt jak to vím a já že by byl doma,policajt se mě ptal 2krát jestli chci zavolat sanitku.Já odmítla.Asi ve 13 hodin přišel policajt za námi ven at neodcházíme,že jede za námi kriminálka.Pořád jsem brečela a měla špatný tušení.Přijeli asi kolem třetí zas jsem vypovídala vše znovu,já jim vše řekla a dala jak ho můžou najít,že podle mobilu a podle mobilu z AAA.Ptali se mě co měl syn na sobě.Asi za půl hodiny si mě a manžela vzali do kanceláře.Dcera šla naproti Synovo družce.Když jsem vešla do kanceláže byli tam 2 kriminalisti a jedna paní a na stole 3 kelímky s vodou,mě oči šli jen na ty kelímky proč tam jsou.Sedli jsme si a byl to konec mého života,když mi sdělili,že se syn stal obětí trestné činnosti a já na ně,ale žije a oni né.chtěla jsem utíkat nevím kam,ale manžel mě pevně držel a já řvala at mě pustí.Měla jsem nervy a chtěla jen řvát a běžet někam.Ta paní byla policejní psycholožka,vslíkala mi bundu,uklidnovala mě ani si už nepamatuji,manžel jen koukal do blba.Nejhorší den v mém životě,jak jsem celou dobu brečela tak v té chvíli mi nešli slzy asi jsem byla v šoku a nevěřila jsem a říkám tak mě za Dádou dovezte a oni že to nejde.Já řvala ,že at mi přivedou dceru tak mi jí přivedli,dcera sedla na zem a brečela.Klepala jsem se asi měsíc,stále mi byla zima. Nedá se ani ten pocit popsat.Nemohu na syna přestat myslet minutu,Zavraždil ho někdo pro nic za nic,zabil 3 taxikáře.Stále si prohlížím jeho fotky,čtu smsky,fcb,skype co mi psal.Dávám na fcb jeho fotky i z dětství.Čekám až se vrátí.Stále brečím,mám nervy na celý svět.Nedovedu si představit život bez něj,nevím co dál.Spím v jeho tričkách.Věci co nám policie vrátila po synovi co měl v autě mám vystavené.Brýle mi vrátili od krve.Stále si opakuji otázku PROČ???Chci Dádu zpět
