Dobrý den,
je mi 20 let a jsem z Krnova. Před 5 lety mi zemřela maminka. Měla autonehodu a na místě zemřela. Ten den se mi zastavil svět a mému otci ještě víc. Dodnes se s tím nejsem schopný smířit. Měl jsem velké psychické problémy, v noci jsem nespal, byl náměsíčný apod. Odstěhoval jsem se z Krnova s pocitem že vše změní, ale nic se moc nezměnilo. Byl jsem měsíc na léčení. Potom jsem se začal dávat trochu do normálního stavu. Píšu stále takový "deník", kde jakoby sděluju co chci matce, to mi trochu pomáhá. Celých 5 let jsem zde studoval gymnázium a žal utápěl v alkoholu a vylíval si zlost na holkách na 1 noc, ačkoliv to není vůbec můj styl, v tu chvíli mi to pomáhalo. Bral jsem v tu dobu i nějaké léky apod. Poslední rok se ale vše zlepšilo, měl jsem pocit, že mám pravé přátele a přítelkyni. Táta si našel novou ženu, s kterou měl svého třetího syna Jiříčka. Jeho nová žena mě teda nesnášela, ale to mi nevadilo, protože byl šťastný. Byl jsem i tak doma jednou za rok pomalu.
Vše se změnilo 25.12.2013 . Auto srazilo mého mladšího bratra Mikyho. Po dnu v nemocnici zemřel. Nedokážu popsat své pocity, uvažoval jsem už hodněkrát o sebevraždě. Táta se absolutně zbláznil, je na nějakém léčení, on je silný člověk. Nedokážu vyjádřit svůj žal. Vím, že sebevraždou nic nevyřeším, akorát bych tím víc ublížil tátovi, ale prostě už nevim co mám dělat. Před týdnem mě ještě vyhodili z vysoké a jsem totálně na dně.
Ani největšímu nepříteli bych toto nepřál. Denně brečím a vyčítam si to. Kdybych to udělal jinak. Kdybych tehdy s Mikym šel někam jinak.
Jinak všem upřímnou soustrast
