Děkuji za reakci na můj příspěvek a je bohužel velmi smutné, že všichni, kteří zde píšeme tyto řádky, můžeme pravdivě prohlásit: Já Tě chápu, neboť víme, jaké to je ztratit dítě. Před těmito našimi osobními tragediemi se tyto věci děly jiným lidem a my byli v roli těch, kteří jen konstatují fakt a v podstatě jsme si podobnou situaci nepřipouštěli. Nyní jsme na vše citlivější i u jiných a potkáváme lidi se stejným osudem. Na některých to není znát a ani se nezmiňují o svých problémech a člověk se to dozví spíš náhodou. Je nás zkrátka velmi mnoho s takovým osudem a celebrity nevyjímaje. Honzo, jsou to jen slova, ale uznávám, že osud Tvých synů je dost silný kafe a žádná rada neexistuje.
Jsme na ten smutek každý sám a nikdo nám nepomůže a dost těžko se hledá smysl života. U mě je to téměř rok, co se Honza nevrátil ze Sardinie a já zase jezdím na motocyklu - je to moje životní láska.
Smutek má jinou podobu, ale vzpomínky jsou přijatelnější. Je to definitivní, ale my jsme tady, dýcháme, cítíme a hledáme cestu, jak s tím žít dál.
Neřekl jsem Ti asi nic nového a vše zde bylo již řečeno jinými, ale jsi ve věku chlapa, co ještě bude mít určitě pro co žít.
Já třeba věřím, že se s ním setkám, ale ne hned, mám pro koho žít a až jednou nastane moje hodina, bude to o hodně snažší, protože oni tam přeci na nás čekají.
Držím palce v Tvém dalším životě, který je stále součástí toho našeho záhadného světa a hledej, ať máš pro co žít. Hodně štěstí. MH
In reply to Dobrý den, předem bych se by Anonym (neověřeno)