Jano, velice si vážím vaší soustrasti. Váš příběh mě také zasáhl. Vím jak je to těžké, nedokážu se přes to přenést, nenaučil jsem se bez nich dodnes žít, stále vzpomínám, je to, to první co mě napadne, když vstávám, chodím s tím spát, vlastně stále na ně myslím. Rozumím vaší větě o sebevraždě, člověk o tom přemýšlí ale pak si vzpomene na ostatní, na rodiče, sourozence, přátele. Chtěl jsem to zkusit, nepovedlo se, věděl jsem přesně kolik si mám čeho vzít, měl jsem všechny prášky vymačkané, ale vyhodil jsem to do záchodu, připadal jsem si jako slaboch ale nešlo to. Dnes jsem i rád, že jsem si to rozmyslel už by mě to ani nenapadlo, protože vím že by to mé rodiče hodně bolelo. Psychickému zhroucení jsem se nevyhnul, 2 měsíce mi trvalo, než jsem se dal ,,dokupy,, nepřemýšlel jsem, měl jsem vypnuto, bylo to hrozné, ale naštěstí so toho moc nepamatuji. Přeju Vám plno síly a také rodinnou podporu.
In reply to Dobrý den Honzo.Čtu Váš by Anonym (neověřeno)