Dobrý den Honzo.Čtu Váš příspěvek a pláču. Je to šílené, co někteří z nás za svůj život zažijí. Vím přesně co prožíváte. Já jsem před lety přišla o bratra, který zemřel na rakovinu. Před 6 lety se mi tragicky zahynul synovec při nehodě na motorce a stejným způsobem před třemi lety můj milovaný syn.
Tehdy jsem si myslela, že je to můj konec. Bylo mi jasné, že skončil můj šťastný a bezstarostný život a nedokáži se už nikdy z ničeho radovat.Chtěla jsem jít za ním, ale neměla jsem dost odvahy. S odstupem času se člověk naučí s tím břemenem žít dál, ale nikdy ne stejně.
In reply to Dobrý den, jmenuji se Honza by Anonym (neověřeno)