Také, bohužel, patřím do tohoto společenství nešťastných lidí . 17. listopadu 2011 mi zemřela dcera na rakovinu. Bylo jí 24 let. Ještě v září jsme slavili narozeniny její malé dcerušky, moje holčička se mi svěřila, že jí bolí záda, věděla jsem, že už si na tu bolest stěžovala na jaře a několik dní marodila, prý uskříplé "cosi". dostala léky a nic - žádné odborné vyšetření. V září jsme jí tedy přesvědčili, aby změnila lékaře a zajistili známého neurochirurga. Ten zjistil, že pod klíční kostí má nádor, který metastázuje do obratlů. Bohužel, bylo na všechno pozdě - za 6 týdnů zemřela. Protože jsme prosili lékaře, ještě zkusily chemoterapii, pak přiznali, že se vědělo, že zbytečně. Trápím se, že jsem jí tedy už neměla nutit, že mohla dožít bez dalších komplikací a bolestí, kterých měla už i tak moc. Tři měsíce pláču, trápím se, jsem jako tělo bez duše, nespím. nejím ani nežiji. Mám tu ještě úkol - jak říká moje homeopatka, vlastní nezletilé dítě a svojí vnučku. Chudák holčička - jak bude žít bez maminky. Co za život nás čeká, vždyť je to peklo na zemi.
