Nedávno mi zemřel bratr v 35 letech. zůstaly po něm dvě děti, smutná rodina, ale ten, kdo je nevíc nešťastný, je naše maminka. Moc dobře si uvědomuji, a příspěvky všech zde mě v tom utvrdily, že pro ni je to nejhorší. Stále přemýšlím, jak jí můžu pomoct. Ale nevím jak. A také to není jednoduché, protože všechny její myšlenky stále směřují jen k němu. Necítím křivdu, moc bych si přála, aby si všimla, že má ještě mě, a že jí chci pomoct a že jí mám ráda. Kdyby mi někdo dokázal poradit, co můžu udělat, abych její trápení zmírnila...
