Milá Alenko,
vím jak Vám je. To stejné prožívám i já. Můj milovaný syn se jel projet na motorce a už se nám nevrátil. NIkdy nezapomenu na výraz policistů stojících u našich dveří. Ta beznaděj je šílená a smutek nikdy neskončí. Budou to už skoro dva roky a pořád se nemůžu podívat na žádné jeho fotky. Je to hrozné. Nevím co bude dál.
Přeji Vám i sobě hodně síly.
Jana
In reply to cítim potrebu sa pripojiť k by Anonym (neověřeno)