Je to rok a půl co tragicky zahynul můj 24letý syn.Nikdy se s tím nevyrovnám a nenávidím se za to, že tu jsem. Prázdnota ve které žiji je nesnesitelná. Nejsem sama, mám ještě dceru a manžela-naštěstí, ale ta bolest je hrozná. Někdy nedokážu myslet na nic jiného. Jak žít dál? Poraďte
